Etologie
Etologie je vědní obor v rámci zoologie, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jeho vrozených a naučených složek, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu.
Chování živočichů může být:
- vrozené – existuje hned po narození a je řízeno instinktem (stěhování ptáků, reflexy…)
- získané – řízeno učením a zkušenostmi získanými během života jedince (zlepšení techniky lovu…)
dále:
- chování obranné: útěk, obrana…
- chování rozmnožovací: námluvy, zásnubní lety…
- chování komfortní: souvisí s péčí – hygiena, koupání…
Historie etologie
Etologie jako vědní obor vykrystalizovala až na přelomu 19. a 20. století, nicméně práce zabývající se chováním zvířat lze najít daleko před tímto datem, byť se zpravidla nejednalo o díla psaná za tímto účelem. První důkladné popisy chování zvířat lze nalézt ve spisech Hérodotových. Dalšími významnými pracemi jsou Aristotelovy spisy (popsal např. včelí tanec), Historia naturalis Plinia Staršího, De arte venandi cum avibus císaře Fridricha II. Studiem chování zvířat žijících v zajetí se zabýval anglický fyziolog a lékař William Harvey. Dalšími pionýry etologie byli Johan Pernauer z Rosenau a Condillac (oba se zabývali ptactvem), Hermann S. Reinmarus (bezobratlí), Erasmus Darwin, Jean-Baptiste Lamarck, George Cuvier, Saint Hilairové. Velkou pozornost etologii věnovali oba tvůrci evoluční teorie, Charles Darwin a Alfred Russel Vallace.
Další významné práce přednesli John Lubbock (komunikace hmyzu a etologie psů), C. LLoyd Morgan (etologie a kachen), Edward T. Thorndik (zvířecí inteligence), J. Henri Fabre (chování hmyzu v přírodě), Jakob von Uexküll a další. Za zakladatele etologie jsou považování Konrad Lorenz, Erik von Holst, Karl von Frisch a Nikolaas Tirbengen. Nejvýznamnějším českým etologem byl Zdeněk Veselovský, který je považován za zakladatele české etologie.